Historie firmy Lowa - Prosport Praha s.r.o.

čeština slovenčina

Historie firmy Lowa

V současné době patří bavorská firma Lowa Sportschuhe GmbH. k největším výrobcům trekingové obuvi na světě. Prodává více jak 2 miliony párů turistické obuvi ročně a již ně­kolik desetiletí je naprostou jedničkou ve všech německy mluvících zemích. Jak to ale všechno za­čalo.

Johann Wagner - kořeny

V roce 1923 měla bavorská vesnička Jetzendorf 570 obyvatel a zemědělská půda v nejbližším okolí patřila k Freybergskému zámku. Toto relativně malé území bylo obklopeno polnostmi patřícím něko­lika dalším velkostatkům. Většina obyvatel Jetzendorfu si na živobytí vydělávala jako ná­mezdní zemědělci či jako dělníci na zámeckém panství (jako dřevaři, drobní řemeslníci či jako sládci v zámeckém pivovaru).

Nebylo to lehké období. Na mladou výmarskou republiku těžce dopadalo břemeno obrov­ských reparací a právě v roce 1923 vrcholila hyperinflace. Johannu Wagnerovi patřilo ve vsi malé hospodářství a ševcovství. Přes den se tvrdě pracovalo, ale večer po celodenní dřině ne­směla chybět hudba. Dechové a smyčcové nástroje z domů Wagnerů byly proslulé v celém okolí !

Johann Wagner s rodinou před svým ševcovstvím
Johann Wagner s rodinou před svým ševcovstvím

S Johannem Wagnerem pracovali jako ševci i jeho synové Lorenz, Hans a Adolf. Práce vět­šinou neprobíhala v domácí dílně, za výdělkem bylo třeba chodit k sedlákům, mnohdy až 1,5 hodiny pěšky, veškeré nářadí a kopyto v batohu, verpánek zavázaný vpředu na prsou. Přímo u sedláků se nejen flikovali starší boty, ale dokonce vyráběly i boty nové. Peníze rychle ztrá­cely svou cenu a tak kůže k opravám i výrobě nových bot si většinou sedláci dodá­vali sami. Bylo naprosto běžné, že se kromě nedělí pracovalo 11-12 hodin denně.

Horská obuv z 20.let minulého století
Horská obuv z 20.let minulého století

I v této těžké době Johann Wagner dbal na profesní vzdělání svých synů. Po-sílal je na uče­nou do obuvnických dílen v blízkém i dalekém okolí. Tam se naučili „dvojitému stehu“ pro výrobu robustních bot pro horské podmínky. Ještě dnes starousedlíci vzpomínají na Wagne­rovu botu „ Goiserer“, horskou pracovní botu, jejíž jméno má kořeny v hornorakouské solné komoře. Abychom si představili tehdejší produktivitu práce, ve Wagnerově dílně švec za den vyrobil dva páry klasických bavorských bot, které byly součástí národního kroje (nazývají se „Haferl­schuhe“ a jsou typově podobné ještě nedávno vyráběným modelům Tirol a Tölz).

LOWA = Lorenz Wagner

Lorenz Wagner u zařízení na přišívání podešví
Lorenz Wagner u zařízení
na přišívání podešví

Lorenz Wagner, který postupně získával po otci vedoucí postavení ve firmě, zakoupil tehdejší novinku, stroje na výrobu podpatků. S touto technologií vzrostla produktivita o 50%. K horskému mo­delu „Goiserer“ brzy přibyly i modely „Bayern“ a „ Allgäuer“. Obuvnická firma krok za kro­kem rostla. Původní rodinný dům se postupně změnil v dílnu, ve které kon­cem 20.let Lorenz zavádí do výrobního procesu dělbu práce. Rozšířil strojový park a nakoupil specializované přípravky pro napínání usní, nasazování a přišívání podešve. Na svršku v té době již převažo­valo strojové šití.

Počátkem 30.let v období celosvětové krize budují Wagnerovi novou tovární budovu. Byla 15 metrů dlouhá, 6 metrů široká a byla dokončena v roce 1931. V podkroví bydleli ševci, mezi nimi i talentovaný učeň Sepp Lederer. Ráno učňové zatopili v kamnech, připravili vodu na změkčování kůží a vyčistili boty rodině mistra. Učňové tenkrát za učení mistrovi platili, najít místo na vyučení nebylo lehké a zejména v takové moderní firmě, jakou již tehdy Wagnerův podnik byl. Navíc Lorenz Wagner promyšleně nakupoval stroje ze zkrachovalých obuvnických dílen. Peněz nebylo nazbyt a tak se mnohé investice daly pořídit jen díky muzikantským při­výdělkům. A dobrými muzikanty byli Wagnerové všichni.

Po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 získala jetzendorfská továrna zakázku na výrobu těžké obuvi pro horské myslivce.

Nová dílna, zcela vpravo i učeň Sepp Lederer
Nová dílna,
zcela vpravo i učeň Sepp Lederer

Model byl podobně jako tehdejší „civilní“ pohorky podbit prota­hovanými protiskluznými hřeby, byl ale výrazně robustnější. V té době měla LOWA 40 za­městnanců. Během války museli mnozí pracovníci narukovat a jen málo se jich po válce vrá­tilo zpět. O co šťastnější byli ti, které se podařilo díky vojenské výrobě vyreklamovat.

V roce 1945 Lorenz Wagner začínal téměř od nuly, bez materiálu, se zastaralým vybavením a nedostatkem kvalifikovaných pracovníků. Bratři, kteří již před válkou řídili firemní dílny ve Veichsu a Vierkirchenu se osamostatnili a stali vážnými konkurenty. Z konkurenčního boje mezi Lorenzem, Hansem a Adolfem se zrodily značky LOWA, HANWAG a HOCHLAND. Pro Lorenze to byla výzva, aby byl lepší, větší a úspěšnější.

V roce 1948 LOWA vyráběla,  přestože ještě nebyla na plném pracovním stavu, neobvykle ši­roký sortiment sportovní obuvi od pohorek s dvojitým stehem přes lyžařské boty až po lehký sportovní sandál „California“.

Dobová reklama na obuv LOWA
Dobová reklama na obuv LOWA

Roky 1949 a 1950 byly skutečně dobré. Poptávka po specializované obuvi byla značná. Ale nechybělo jen zboží, chyběly i peníze na investice. Doba byla příznivá pro spekulanty a šedou ekonomiku. V době korejské krize stouply ceny materiálu o více jak 50 %. Obuvnické usně se staly předmětem spekulací. Lorenz Wagner nakupoval co se dalo. Lowa měla dostatek mate­riálu pro celoroční produkci. A najednou spekulativně vyhnané ceny spadly. Vysoké faktury za nákupy kůží snížily firemní zisky a přitom LOWA musela splácet úvěry za inovace strojo­vého parku. Přes noc se firma stala nesolventní a banka žádala splacení úvěrů. Lorenz Wag­ner, který svému životnímu dílu obětoval veškerou energii a zdraví byl těžce zasažen a z tohoto otřesu se již nevzpamatoval. Zemřel ve svých 60 letech na velikonoční pondělí roku 1953.

Sepp Lederer – píle, znalosti a odpovědnost

Sepp Lederer, bývalý talentovaný učeň, přebral od nemocného Lorenze vedení firmy v téměř bezvýchodné situaci. On a dcera Lorence Wagnera Berti se při překonávání těžkých časů velmi sblížili. Zvládli jednání se spořitelnou i nucenými správci. V roce 1952 se vzali. Sepp cítil za firmu obrovskou zodpovědnost. Ve svých vzpomínkách na pohřeb zakladatele firmy uvádí:

Sepp Lederer a jeho žena Berti koncem 60.let na horách s přáteli
Sepp Lederer a jeho žena Berti
koncem 60.let na horách s přáteli

„Bylo tu celé osazenstvo jako vždy, dva lidé nesli věnec a já si pomyslel, pro tyto lidi musím zajistit práci!“
 
V roce 1955 se ekonomická situace firmy opět stabilizovala. LOWA se v této době soustředila na systematický vývoj horolezecké a lyžařské obuvi. Zahájila úzkou spolupráci s předními ho­rolezci a materiální vybavování početných himalájských expedic přineslo záhy vzácné po­znatky. Důležité podněty jsou svázány se jmény Dr. Karla Herrligkoffera a Waltra Keller­manna. Pro expedici na Nanga Parbat byla vyvinuta první duplexní expediční bota. Lowa se stává v oblasti horolezecké obuvi světovým pojmem.

Ještě bouřlivější rozvoj probíhal na poli lyžařské obuvi. Sepp Lederer si ke spolupráci přizval takové lyžařské odborníky a testery, jakými byli Erhard Gattermann, Martin Puchtler, Walter Kuchler a Rudi Mayer. LOWA přišla jako první na světě s myšlenkou nahradit koženou pode­šev lyžařské obuvi vulkanizovanou pryžovou podešví. Co bohužel chybělo byly peníze na vý­voj vulkanizační jednotky. Jaké překvapení a zklamání zažil Sepp Lederer, když výrobce strojů, se kterým se rozhodl na realizaci nápadu spolupracovat, prodal první prototyp konku­renční obuvnické firmě ve Württembergu. Tehdy pochopil, že nestačí mít jen dobré nápady. Podešev LOWA VULKA je přesto dodnes považována za zásadní mezník v konstrukci lyžař­ské obuvi.

Nejtěžší rozhodování ohledně výroby lyžařských bot nastalo v roce 1967. Sepp Lederer předložil spolupracovníkům projekt výroby plastové skeletové lyžařské obuvi s přezkovým zapínáním. Skeletovou obuv se šněrováním vyráběl v USA již od roku 1963 Ing.Lange a Sepp Lederer správně pochopil, že jakmile se vyřeší uzavírání skeletu, bude to opět na poli lyžařské obuvi kvalitativní skok vpřed. Bylo třeba rozhodnout, zda dále vyrábět lyžařskou obuv kla­sicky z kůže nebo přejít na vstřikování plastů. Názory v LOWĚ se rozcházely. Riziko spojené se značnou investiční náročností plastové technologie se mnohým zdálo nepřiměřeně vysoké. Navíc s touto technologií nebyly žádné zkušenosti, pro LOWU to byl vstup na neznámé území. Ale Sepp Lederer se jako jeden z prvních evropských výrobců odvážil. Lowa uvedla svůj přezkový model na trh pouze s dvouměsíčním zpožděním za světovou premiérou Ing. Lan­geho a úspěch na trhu dal Seppovi Ledererovi plně za pravdu. Byla to velká odvaha! Kvůli penězům i kvůli pracovním silám.

První vstřikovací lis firmy LOWA
První vstřikovací lis firmy LOWA

Hospodářský rozvoj Německa byl tehdy tak velký, že byl problém sehnat vůbec lidi.V Bavorsku nebyl nikdo, kdo by toto riziko postoupil. Sepp Lede­rer později vzpomínal:
 
„Vedl jsem tehdy jednání o výrobě plastových bot s Metzelerem a také s Romikou, kteří již měli vstřikovací stroj. A takový stoj byl extrémně drahý. Tehdy při­šel i návrh od firmy Kastinger na společnou koupi vstřikovacího stroje. Ale v té době jsem měl už tolik nápadů a tolik přihlášených patentů, které bych musel zveřejnit, že jsem si řekl, že si vstřikovací stroj raději koupím sám!“
 
Růst firmy vyžadoval další nové prostory. V roce 1959 bylo ke stávající firemní budově při­staveno patro. Obytná budova musela ustoupit příčnému traktu. O něco později vznikla hala pro vulkanizační zařízení. Tam byl umístěn i první vstřikovací lis. V zámeckém kravíně vznikl první sklad. V uzavřeném pivovaru dílna na vstřikování plastů. Střihárna byla přemís­těna do Alberzellu do haly mezitím uzavřené firmy. V Petershausenu byl zřízen expediční sklad. A prostory přesto nestačily. Pak přišla v pravý čas nabídka z Norimberku.

Šití svršků v novém provozu
Šití svršků v novém provozu

V Altmansdorfu získala LOWA prostory kdysi renomované firmy na zdravotní obuv, která ohlásila úpadek. Na 850 metrech čtverečních zde vznikl důležitý dodavatelský provoz pro do­dávku svršků obuvi.

S expanzí firmy se začaly projevovat problémy s velkou vzdálenosti mezi jednotlivými pro­vozy. Začalo hledání pozemku pro nový závod. Sousední Pfaffenhofen nabízel pozemek v nově zřízené průmyslové zóně. Za to, že nakonec dostal přednost Jetzendorf , LOWA vděčí vlivu Berty Ledererové a štědré nabídce tehdejšího starosty Johanna Greppmeiera. V roce 1977 vznikly na pozemku v Hauptstrasse 19 dvě nové výrobní haly a garážový trakt. Většina vnějších závodů byly rozpuštěna a hlavní provozy sdruženy v Jetzendorfu. Tak byla zahájena etapa centralizace, která trvala plných 23 let.

Nové provozy v Jetzendorfu
Nové provozy v Jetzendorfu

V roce 2000 se LOWA se opět spojila v jeden celek, dnes již v rámci Německa nemá firma žádné externí provozy. V letech 1998 – 2000 vznikl komplex budov, který už na první pohled vyvolává moderní dojem. Sklad o celkové rozloze 2.305 m2 zajišťuje logistické ope­race na nejvyšší úrovni. Recepce, výroba, správa, sociální zařízení a bufet představují novou sympatickou tvář. A co je pro LOWU typické, ve všech přestavbách a novostavbách je stře­dem zájmu člověk a kvalitní pracovní prostředí. Dnes LOWA disponuje plně ekologickým výrobním závodem v Jetzendorfu s celkovou užitnou plochou 6.206 m2.

Werner Riethmann a Giancarlo Zanatta - globalizace v praxi
 
Werner Riethmann je od roku 1992 generálním ředitelem LOWY. Po 27 letech ve vedoucích funkcích u konkurenční firmy Raichle akceptoval nabídku Seppa Lederera a přišel do vedení LOWY s úkolem oživit stagnující prodej. Byl to od Seppa Lederera opět správný tah. Werner Riethmann přinesl do LOWY plno nových myšlenek. Svou vizi ohledně lyžařských bot for­muloval takto: „Nejraději bych měl pantofli, botu, kterou každý jednoduše nazuje a lehce za­pne. Lehce vklouznout, uzavřít a jet. Ale musí to být plnohodnotná lyžařská bota. Pokusme se spojit dohromady techniku a komfort. Na­stoupit, uzavřít, jet, otevřít, vystoupit. Maloobchod má z důvodů nákladů čím dál méně času na poradenství a proto musí být lyžařská bota tak samozřejmě jednoduchá, jako každá jiná bota.“ V roce 2000 uvedla LOWA na trh modelovou řadu MC/LC (Man Comfort/Lady Com­fort), která plně realizuje Riethmanovy myšlenky.
Jiným příkladem správné orientace je trekingová obuv řady ATC. Tento typ obuvi byl prvně představen firmou Salomon, LOWA jej však zdokonalila a od roku 2002 je největším výrob­cem ATC obuvi na světě s více jak 1,4 miliony prodaných bot této kategorie ročně. Celkovým počtem ročně vyrobených bot (v roce 2006 bylo vyrobeno a prodáno 1.870.000 párů, v roce 2010 toto číslo přesáhlo 2 miliony párů) se LOWA řadí mezi největší světové výrobce trekingové obuvi.

Werner Riethmann a Giancarlo Zanatta
Giancarlo Zanatta
a Werner Riethmann

Werner Riethmann správně a včas pochopil nutnost integrace. V roce 1993 se LOWA stává součástí nadnárodního holdingu Tecnica, který v té době sdružoval kromě značek Tecnica a LOWA také značky Dolomite (obuv), Think Pink (sportovní móda), Nitro (snowboardy) a Lotto (kopaná). Tecnica v té době byla významným akcionářem firem Völkl, Marker a Elan. Do LOWY tak kapitá­lově vstupuje Giancarlo Zanatta a jeho rodina.
 
Za­tímco LOWA v oblasti trekkingu vždy byla a je zcela vývojově i výrobně nezávislá na ostatních značkách holdingu, v oblasti vývoje a výroby ly­žařských bot až do roku 2010, kdy výroba lyžařských bot LOWA skončila, úzce kooperovala s firmou Tecnica. Od roku 2002 je LOWA, co se týče obratu, nejsilnější značkou celé skupiny a trekingová obuv nejsilnější komoditou. Jednou z posledních akvizic skupiny Tecnica jsou značky Rollerblade a Nordica, které Giancarlo Zanatta odkou­pil od holdingu Benneton, a dále značka Blizzard. Hlavním poradcem pro tato jednání byl vždy Werner Riethmann. Skupina Tecnica se tak stala největším výrobcem lyžařské obuvi na světě a co se týče všech produktů pro lyžování a snowboarding je celosvětově na třetím místě.
 
V současné době se převážná většina lepené obuvi (kategorie ALPIN, BACKACKING a TREKKING) vyrábí a kompletuje ve výrobním závodě v Jetzendorfu, vstřikovaná obuv (kategorie ATC, OUTDOOT FITNESS, část kolekce TRAVEL a dětská obuv) se vyrábí v Bošanech na Slovensku v továrně RIALTO SK.

Pod vedením Wernera Riethmanna LOWA úspěšně završila a oslavila 90 let své existence. Její strategická orientace na výrobek, tedy špičkovou kvalitní obuv s důrazem na komfort a vysoké užitné vlastnosti, je stále aktuální a nosná.